Technika chovu

Zatímco v úvodu jsem se věnoval rozdílům ve vzhledu a krmení andulek výstavních a andulek obyčejných, chtěl bych se v dnešní části zaměřit na zásady úspěšného chovu výstavních andulek. Zde bych chtěl zdůraznit, že co chovatel, to trochu jiná technika chovu – nicméně níže uvedené vychází z mnohých diskusí s řadou chovatelů, studiem zahraničních webových stránek a literatury a v neposlední řadě mých vlastních zkušeností a pozorování.

Polovina úspěchu chovu výstavních andulek je založena na kvalitním chovatelském zařízení. Správné chovatelské zařízení pro výstavní andulky by mělo zaručit:

1. dostatek světla – zaručuje správný biorytmus andulek
2. kvalitní vzduch – tedy dostatečné větrání a výměna vzduchu
3. možnost přitápění – i v zimních měsících by při hnízdění teplota neměla klesnout pod 13 stupňů Celsia
4. hygienické podmínky – omyvatelné materiály

Níže uvádím obrázek mého vlastního chovatelského zařízení, které je dimenzované na 20 chovných boxů a ve velké vnitřní voliéře a pojízdné dvojité voliéře je schopné pojmout až 250 andulek. Více informací a obrázků chovatelského zařízení je uvedeno na mých stránkách v sekci chovu.

Dále jsou potřeba chovné boxy, hnízdní budky a proletovací voliéra. Všechna zařízení by měla být především snadno obsluhovatelná a omyvatelná. Chovný box pro výstavní andulky by měl mít rozměry alespoň 80x50x40 cm (délka, výška, hloubka). Výhodou těchto boxů je možnost použít je i jako odchovny/školky pro odstavená mláďata. Proletovací voliéra by měla dát mláďatům možnost zesílit a přivyknout životu ve velké voliéře. Dá se použít i pro přechodné přivyknutí odhnízděných párů na opětovný pobyt v hejnu ve voliéře. Já sám používám chovný box asi tak do tří měsíců věku mláděte a pak je přemístím do pojízdné dvojité voliéry. Výhodou pro praktické čištění je mít ve spodní části chovného boxu vyjímatelný šuplík. Dále se mi osvědčilo mít separátní krmný šuplík, který umožňuje komfortní krmení andulek se sníženým rizikem úletu a vyrušování z hnízdění.

Andulka je v nárocích na hnízdní budku poměrně skromná a dá se říct, že odhnízdí prakticky v jakékoliv budce. Z hromadných chovů jsou časté i případy, kdy si andulky místo budky vydlabaly díru ve zdivu nebo uhnízdily v květináči. Pro chov výstavních andulek se mi nejlépe osvědčil typ budek s vestavěným šuplíkem, který umožňuje v klidu manipulovat s mláďaty nebo pouhou výměnou šuplíku za náhradní provést během chvilky úklid hnízda. Staré šuplíky se pak v klidu vyčistí a vydezinfikují. Na rozdíl od minulosti se budky už dají normálně koupit na trhu a není tak potřeba osvědčit manuální zručnost nebo shánět šikovného a ochotného truhláře. Budky jsou buď dřevěné, nebo se vyrábějí i z plastu. Z důvodu lepší omyvatelnosti používám umělohmotné budky z Německa a jsem s nimi maximálně spokojen.

Obrázek níže představuje pohled na chovné boxy a hnízdní budku.

 

Voliéry mají obvykle část vnitřní a venkovní. Velikost se řídí možnostmi každého chovatele. Z praktických důvodů (lepší tříditelnost a možnost odchytu) je lepší mít několik menších voliér (alespoň 2 m dlouhých), nežli jednu obří voliéru (kdo nevěří, ať zkusí odchytávat výstavní andulky určitých kroužků z hejna 200 jedinců). Ve svém zařízení mám zvlášť andulky z chovného hejna a zvlášť andulky na prodej. Vnitřní vybavení klecí zahrnuje bidla, misky na krmení a napáječky. Zde si mi opět osvědčilo používat především praktické vybavení – umělohmotné misky a napáječky, které se dají dát do myčky. Do separátní misky dávám mineralizovaný říční písek (grit). Někteří chovatelé dávají písek na dno boxů nebo voliéry – opět jde o individuální preference každého chovatele výstavních andulek. Boj s prachem představuje doslova sisyfovskou práci, při níž si člověk uvědomí, z čeho vychází pojmenování prachové peří. Řeším denním vysáváním průmyslovým vysavačem a setíráním podlahy a povrhu boxů/skříněk na mokro (dvakrát týdně).

U standardní napáječky s otevřeným pítkem se voda doporučuje měnit denně (přičemž se vyčistí pítko od zbytků potravy a peří), aby se eliminovalo riziko nákazy. Při použití pítek s trubičkou (pro hlodavce), lze frekvenci výměny vody snížit (ale aspoň dvakrát v týdnu bych ji měnil stejně). Rovněž v budkách je nutno udržovat pořádek, aby vývin vajíček a následně mláďat nebyl ohrožen. Jde zejména o výměnu podestýlky (používám sterilizované hobliny pro hlodavce prodávané v obchodech pro domácí mazlíčky), dělám na týdenní bázi.

Podívejme se nyní na vlastní techniku chovu výstavních andulek. Vlastní párování a chovná sezóna výstavních andulek začíná na podzim. Touto dobou již máme po výstavách a registrovaným chovatelům se přidělují nožní kroužky na další ročník. Podle předpisů WBO je barva kroužků v každém roce jiná, aby se jednodušeji zajistila identifikaci roku narození nakroužkovaného jedince (praktické zejména při výstavách mláďat). V roce 2012 to například byla červená barva). Kroužky lze nejjednodušeji získat např. členstvím v KCHA Kontakt | KCHA – Klub chovatelů andulek.

Většina chovatelů nasazuje páry do chovných boxů tak, aby se první mláďata líhla již v listopadu. Chovatelská matematika je následující:

• od spárování samce a samičky v příslušném boxu počítáme 5 – 14 dní pro snesení 1. vejce (další vejce pak snáší samička obden a jejich počet bývá od 4 do 9 ks)
• samička nasedá na snůšku od druhého vejce a doba inkubace je 18 dní
• jsou-li vejce oplozená, můžeme tedy první líhnutí očekávat cca za měsíc od nasazení
• jelikož mláďata kroužkujeme ve stáří 7-12 dnů
• mláďata zůstávají v budce cca 25 dní (to když samička pospíchá s dalším hnízděním a mladé prostě vystrnadí ven) až 35 dní, kdy mláďata lákána samečkem i samičkou sama opustí hnízdo, kam se velice často ještě pár dní vrací (vše záleží na tolerantnosti rodičů, já sám dávám radši mláďata do domečku na dno boxu ve věku 3,5-4 týdnů)
• mláďata se velice často naučí sama přijímat potravu během prvního týdne, kdy opustila budku, nejčastěji tak ve věku 45 dní
• v tomto věku je odstavuji do separátního chovného boxu (tzv. školka), kde se společně s podobně starými mláďaty učí sociálnímu chování v hejnu před přehozením do prolétačky (menší voliéry). Ve školce je nechávám cca jeden měsíc.
• v době, kdy jsou mláďatům 2,5-3 měsíce, je přemístím do prolétačky (menší voliéry). Tam si pobudou do 5/6 měsíců věku před vypuštěním do velké voliéry.

Páry nechávám obvykle hnízdit 3x po sobě (tzv. kola).  Pár je schopen v jednom kole odchovat 4-5 mláďat, přičemž těch 5 by mělo být spíše výjimečně (pár se tím poměrně vysílí). Neoplozená vejce jsou dána buď nízkým věkem rodičů (já sám hnízdím ptáky alespoň 9 měsíců staré), špatným osvětlením, rušením ptáků hlukem/častými návštěvami cizích lidí v chovatelském zařízení, špatnými bidly (špatně upevněné nebo příliš hladké), špatnou stravou nebo příliš starým samcem. Může to být dáno také tím, že se samička drží v budce a samec tak nemá příležitost k oplození (pak pomůže dočasné zakrytí vletového otvoru do budky).

Často se stává, že u nejlepších výstavních jedinců se ani potomstva nedočkáme nebo třeba jen jediného odchovu za sezónu, ale tím by se neměl člověk nechat odradit. V mém chovu při 20 chovných boxech dociluji odchov cca 150- 200 mláďat za sezónu.